V letech 166-180 došlo k velkým střetům germánského obyvatelstva s Římany, známým jako Markománské války.

Klid po předchozích bitvách byl narušen v roce 166, kdy odhadem 6000 bojovníků z kmenů Langobardů a Obiů vyrazilo z dolního Polabí, prošlo územím Markomanů a Kvádů a patrně při ústí Moravy proniklo do římské Panonie (dnešní Maďarsko), čímž byly zahájeny tzv. markomanské války. Ty byly ukončeny po dlouhých dvacetičtyřech letech v roce 180 tzv. Kommonovým mírem.

Fáze válek:
1. fáze 166 – pronikání Markomanů, Kvádů, Langobardů, Sarmatů… směrem k římské říši (172 pronikli až do Itálie)
2. fáze 172 – 175 – Expedicio Germanica prima (Římanům se podařilo zadržet pronikající Germány a uzavřít novou klientskou smlouvu. Germáni vyklidili pás podél Dunaje a nebránili stavbě limitu)
3. fáze 177 – 180 – Expedicio Germanica secunda (Římané pronikli daleko do země Kvádů, ale r.180 zemřel císař Marcus Aurelius a jeho syn Commodus uzavřel s Germány mír a stáhl se.)

Markomanské války představovaly sérii válek, které proběhly v době vlády římského císaře Marka Aurelia mezi lety 166 až 180, kdy ze severu vpadly do římské říše početné kmeny Sarmatů, po nichž následovali germánští Markomani a Kvádové. Těmto kmenům se podařilo rozprášit římské legie v provincii Pannonia (dnešní Maďarsko), vtrhly až do severní Itálie a oblehly město Aquileia. Marcus Aurelius je zahnal zpět za Dunaj a v roce 172 zahájil mohutnou ofenzívu (expeditio Germanica prima). U Carnunta v severozápadní části provincie Pannonia (dnešní Rakousko) postavil pontonový most přes Dunaj a zahájil trestnou výpravu proti Germánům. Tato výprava pronikla hluboko do jejich území. Ve velké bitvě se Římanům podařilo porazit početnou převahu Sarmatů a Kvádů a roku 175 s nimi uzavřeli mírovou smlouvu, která vnutila Germánům těžké podmínky.
O dva roky později konflikt propukl znovu a Římané Germány znovu porazili (expeditio Germanica secunda). Na původně germánském území zůstala okupační armáda o síle 40 000 mužů a dokonce se uvažovalo o vzniku nových dvou provincií Marcomannia a Sarmatia na území dnešní České republiky a Slovenska. Císař Marcus Aurelius ale roku 180 zemřel a jeho nástupce, syn Commodus, boje ukončil a uzavřel s germánskými kmeny mírovou smlouvu, která dočasně omezila samostatnost jednotlivých kmenů.

Mnoho podrobností najdete na stránkách Wikipedie